top of page
  • Obrázek autoraŠárka Pelikánová

Prodej podílu ve společnosti s JUDr. Pavlem Zuskou od A do Z

Aktualizováno: 17. 7. 2023

Uvažujete o prodeji podílu ve své společnosti? V čem by měl být obezřetný kupující a v čem naopak prodávající? Mohu si ponechat rozhodovací pravomoc? Co si představit pod prověrkou Due Diligence? Je potřeba mít při prodeji firmy po boku daňového poradce nebo účetní? Na nejčastější a nejpalčivější dotazy z oblasti odpovídá v rozhovoru JUDr. Pavel Zuska z advokátní kanceláře OTIDEA LEGAL s.r.o.


V jaké fázi života se nacházejí lidé, kteří se na vás obracejí v otázce prodeje obchodního podílu ve své společnosti?


To se velice různí a záleží mimo jiné i na důvodech, které konkrétního člověka vedou k prodeji podílu ve společnosti. Člověk může chtít prodat podíl ve společnosti například z důvodu, že se již nechce věnovat podnikání. Typicky v případech, kdy podnikatel vybuduje fungující společnost a pak ji prodá investorovi, který v podnikání společnosti pokračuje podle svého. Výjimkou nejsou případy, kdy se společnost „dědí“ v rámci rodiny – podnikatel založí společnost a po mnoha letech by rád odešel na odpočinek, a tak chce společnost předat nastupující generaci. Striktně vzato pak nemusí jít přímo o prodej, ale o darování např. z otce na syna. Standardně ale bývá prodej podílu ve společnosti čistě obchodní transakcí mezi podnikateli nebo podnikatelskými skupinami či jinými společnostmi.


Zvláštní kategorií jsou pak tzv. projektová SPV (neboli „special purpose vehicle“), typicky v developmentu. Běžnou praxí je, že developer pro realizaci konkrétního projektu založí novou společnost, která se stává oním projektovým SPV. Developer tak například postaví kancelářskou budovu, kterou vlastní toto projektové SPV, a pak ji prodává buď formou tzv. asset dealu (tzn. projektové SPV prodá budovu zájemci a SPV pak zpravidla vyčerpá svůj účel), nebo formou tzv. share dealu (tzn. zájemce nekupuje samotnou budovu, ale kupuje podíl v SPV, které budovu stále vlastní). V době, kdy ještě existovala daň z nabytí nemovitých věcí, byl share deal cestou, jak se dani vyhnout.


Co vše vlastně můžeme rozumět pod pojmem obchodní podíl? Jedná se o jen o prodej podílu na s.r.o.?


Obchodní podíl a transakce s obchodním podílem určitě nejsou doménou jen společností s ručením omezeným, ačkoli ve valné většině případů tomu tak je, protože společnost s ručením omezeným je nejčastěji používanou formou obchodní společnosti v České republice. Druhou velkou skupinou jsou transakce s akciemi. Akcie jako cenný papír vlastně vyjadřuje obchodní podíl v akciové společnosti. Pravidla pro převod akcií se poněkud odlišují od pravidel od převodu podílů ve společnosti s ručením omezeným, což je dáno mimo jiné právě tím, že akcie je cenný papír. Zároveň ale mají mnoho věcí podobných.


Společnost s ručením omezeným a akciová společnost jsou takzvanými kapitálovými společnostmi. Vedle nich existují také osobní společnosti, kterými jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. I v nich mají společníci svůj podíl, ale nakládání s ním je specifické. U veřejné obchodní společnosti zákon převod podílu výslovně zakazuje. V případě komanditní společnosti, která je vlastně jakýsi hybrid mezi veřejnou obchodní společností a společností s ručením omezeným, existují dva typy společníků – komanditisté a komplementáři. Převádět podíl pak může pouze komanditista, který má podobné postavení jako společník společnosti s ručením omezeným.


Dále můžeme hovořit o podílech v družstvu. Družstvo je rovněž forma obchodní korporace, ačkoli nemusí podnikat, typicky v případě bytových družstev.


Kdo jsou z vaší praxe nejčastější kupci daných podílů? Převádí se na rodinné příslušníky, prodávají se přátelům a dlouholetým obchodním partnerům nebo úplně cizím subjektům?


Běžné jsou všechny vyjmenované případy, hovořil jsem o tom vlastně už u první otázky. Ještě nad rámec těchto případů bych se zmínil o převodech podílů na tzv. bílé koně, což není až tak výjimečná podnikatelská praktika například v situaci, kdy společnost čelí reálné hrozbě, že bude muset uhradit likvidační částku. Podstatou je, že dosavadní společník společnosti převede svůj podíl a zpravidla jmenuje jednatelem osobu, která reálně ani nemá zájem v podnikání společnosti dále pokračovat a zpravidla ani neví, co podepisuje. Je třeba zdůraznit, že jak převodce podílu (dosavadní společník), tak nabyvatel podílu (bílý kůň) se tímto způsobem mohou dopouštět trestného činu.


Kupříkladu na konci roku 2020 Nejvyšší soud rozhodoval případ, kdy byl právě takový společník odsouzen za spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Scénář, který v této věci nastal, byl ukázkový – dosavadní společník a jednatel převedl podíl ve společnosti s ručením omezeným se záměrem zatajit účetní evidenci této obchodní společnosti před orgány finanční a daňové správy a svými věřiteli a současně se záměrem dalšího podnikání bez finančních závazků v nově založené společnosti převedl celý svůj podíl v dosavadní společnosti na osobu, o níž věděl, že se společností nebude nikdy aktivně podnikat, nepovede její účetnictví a tak dále. Tuto osobu nechal podepsat protokol o předání účetní agendy, ve skutečnosti jí ale nic nepředal.


U samotného bílého koně to pak může být trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.


Na co vše by měl podnikatel myslet, pakliže se rozhodne celou nebo část svého obchodního podílu prodat?


Toto je velké téma. Když odmyslím případy typu převodu podílu při pokračování rodinného podnikání a zaměřím se skutečně na prodej podílu cizí třetí osobě, tak jako převodce podílu musím být připravený na to, že kupující bude chtít o společnosti vědět maximum. Což bych zrcadlově poradil kupujícímu, aby nekupoval takříkajíc zajíce v pytli.


Kupující v takových případech běžně provádí prověrku (due dilligence), v rámci, které bude požadovat předložení účetnictví, pracovněprávní agendy, uzavřených smluv, faktického stavu majetku a tak dále. Prodávající si pak musí pohlídat, aby než cokoli zpřístupní kupujícímu, s ním měl uzavřenou minimálně dohodu o mlčenlivosti. Zpravidla se v této fázi uzavírá tzv. letter of intent, dokument, který stanoví základní obrysy dohody a další postup.


Na základě due dilligence se pak dojednávají konkrétní podmínky prodeje, jejichž výstupem je smlouva o převodu podílu, která může mít ve složitějších případech i desítky stran. Kupující si totiž běžně do smlouvy vymíní celou řadu prohlášení o tom, v jakém stavu společnost je – například že nemá daňové nedoplatky, dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, že proti ní nejsou vedena soudní řízení, nebo v jakém stavu je majetek společnosti – pokud například vlastní nemovitosti, že odpovídají stavebním předpisům, že nejsou pronajaty apod.


Při sjednávání smlouvy o převodu podílu bych prodávajícímu doporučil maximální obezřetnost a samozřejmě konzultaci s advokátem. Mohlo by se snadno stát, že prodávající (třebas i přehlédnutím) ve smlouvě prohlásí něco, co neví, zda je pravdivé, nebo hůře o čem ví, že pravdivé není. Na to jsou pak totiž navázány často vysoké smluvní pokuty nebo práva z odpovědnosti za vady, zejména sleva z kupní ceny. V extrémním případě takové nepravdivé prohlášení může vést až k právu kupujícího odstoupit od smlouvy. Často pak hraje roli i pouhá formulace nějakého prohlášení. Kdybych to měl uvést na příkladu, běžně se do smluv píše prohlášení prodávajícího o tom, že proti společnosti není vedeno soudní řízení. Jenže v době podpisu smlouvy o převodu podílu může být proti společnosti řízení vedeno, aniž o tom prodávající vůbec mohl vědět. Proto je pro prodávajícího bezpečnější, když takové prohlášení bude znít například tak, že podle jeho vědomí proti společnosti žádné řízení vedeno není. Prodávající tak neodpovídá za objektivní stav, ale za to, zda o existenci řízení mohl vědět.


Je logické, že při prodeji fungující společnosti nelze vždy aktuální stav společnosti podchytit tak, aby odpovídal aktuální situaci a některé věci při sebelepší due dilligence zkrátka neodhalíte. Proto se ve smlouvách o převodu podílu řeší poměrně komplexně otázky odpovědnosti za jednotlivá prohlášení prodávajícího a situace, kdy a jaké nároky v takovém případě může kupující vznášet nebo například maximální výše slevy z kupní ceny podílu.


Pokud kupující převádí podíl ve společnosti, kde je více společníků, a převádí jej na třetí osobu (která společníkem není), musí si ověřit, zda je nutné, aby převod odsouhlasila valná hromada. Pokud totiž společenská smlouva společnosti nestanoví jinak, valná hromada musí s převodem podílu na třetí osobu vyslovit souhlas. Také by si měl dát pozor, zda ostatní společníci nemají smluvně sjednané například předkupní právo k podílu.


Podle zákona také platí, že převodce podílu ručí za dluhy, které byly s převáděným podílem spojeny, typicky vkladová nebo příplatková povinnost. Nesplnil-li tedy prodávající například příplatkovou povinnost, nemůže úplně spoléhat na to, že se této povinnosti zcela zbaví tím, že podíl převede.


Je podle vás důležité při takové transakci spolupracovat i s daňovým poradcem? Nebo očekávají, že jim daňové důsledky vysvětlíte vy jako právník?


Mnoho lidí, kteří v této oblasti nemají zkušenosti, často vůbec neví, že prodej podílu může mít nějaké daňové konsekvence. Já jako advokát je samozřejmě musím upozornit na to, že prodej má daňové aspekty a zpravidla s nimi vyřeším základní otázky – že darování podílu z otce na syna je osvobozeno od daně z příjmů, zda je při prodeji podílu splněn časový test, zda je potřeba se zabývat převodními cenami. Může ale nastat situace u složitějších transakcí, kdy je účast daňového poradce nevyhnutelná.


Z pohledu kupujícího je asistence daňového poradce vhodná při due dilligence společnosti, aby dokázal identifikovat případná daňová rizika na straně společnosti.



O autorce:


Ing. Šárka Pelikánová


Jednatelka a daňová specialistka Connect Economic Group s.r.o.


Šárka podporuje zvýšení finanční gramotnosti podnikatelů v ČR publikováním odborných článků nejen v médiích a v televizi. Vede naše oblíbené semináře Základy účetnictví a daní pro podnikatele. Ve 22 letech založila CEG a od té doby se věnuje jeho rozvoji. Má za sebou také pracovní zkušenosti z Japonska, kde působila jako analytik v investičním fondu a zároveň tam studovala v rámci MBA programu.


Vést účetnictví, je pro firmy a řadu podnikatelů zákonná povinnost. Pro náš tým odborníků je to ovšem každodenní práce a zároveň koníček. Jsme připraveni pomoci i Vám, ať už jste OSVČ nebo máte svou společnost a zaměstnance. Podívejte se na další informace a služby, které v rámci vedení účetnictví našim klientům poskytujeme.


07. 03. 2023



bottom of page