Do CEG tentokrát zavítal právník Mgr. Miroslav Knob, se kterým jsme rozebrali téma podnikání a vstupu do veřejných zakázek. Může se o ně ucházet každý podnikatel? Které zásadní kroky by měl učinit podnikatel, který by se chtěl do veřejných zakázek přihlásit? A s jakým zajímavým případem se Miroslav ve své kariéře setkal? To vše se dozvíte v článku.
Může se každý podnikatel ucházet o veřejné zakázky?
Pojem veřejná zakázka je velmi široký a zahrnuje projekty od stavby jaderné elektrárny až po drobné údržbové práce v místní škole. V tomto kontextu je tedy vůbec složité hovořit o veřejných zakázkách jako o jednotném segmentu. A je logické, že jiné budou požadavky na společnost stavící v Dukovanech reaktor, a jiné budou na živnostníka, který má opravit kotel na základní škole.
V obecné rovině můžeme říct, že ano, každý podnikatel se o veřejné zakázky může ucházet dle svých schopností a kapacit, neexistuje žádný speciální okruh společností, které by jako jediné mohly na veřejných investicích participovat. Zadavatel, tedy veřejný investor, zároveň musí při zadávání zakázek dodržovat zásadu zákazu diskriminace a zásadu rovného zacházení. Žádný potenciální dodavatel by tak neměl být bez důvodu diskriminován v možnosti se zakázky účastnit.
Ve veřejných zakázkách se však velmi často setkáváme s požadavky na kvalifikaci, které jsou u některých typů zakázek dokonce povinné (to platí hlavně u větších investičních akcí) a ty už jsou pro spoustu podnikatelů limitující. V rámci požadavků na základní způsobilost musí uchazeč o zakázku prokázat, že samotná společnost a její statutární orgány mají čistý rejstřík trestů, společnost nedluží na daních či na dalších odvodech státu peníze, a dále se prokazují například referenční zakázky či se dokládá vzdělání a zkušenosti členů týmu uchazeče. Právě tyto požadavky se liší podle složitosti a objemu zakázky.
Kvalifikační požadavky jsou často pro spoustu podnikatelů překážkou v tom, aby se vůbec o spolupráci s veřejným sektorem ucházeli. Někteří zadavatelé mají navíc tendenci požadavky na kvalifikaci nastavovat příliš přísně, v dobré víře, že tak vyberou kvalitního obchodního partnera. Z mé zkušenosti však tímto postupem velmi často spíše odradí potenciální zájemce a společnosti, které by o zakázku měly zájem, ale nesplňují nesmyslné požadavky zadavatele. Požadavky na předchozí referenční zakázky zase nepříznivě dopadají na začínající společnosti a obecně nepřejí inovativním řešením na trhu. Ve své praxi však vidím, že i nad těmito důsledky se veřejní zadavatelé začínají zamýšlet a spousta zadavatelů se již snaží dělat zakázky otevřené pro potenciální účast malých a středních společností, případně se snaží dát prostor inovativním řešením.
Jsou oproti běžným obchodním vztahům v B2B segmentu některé zásadní výhody B2G segmentu, tedy vztahu se státem v rámci veřejné zakázky?
Rozdílů je několik a vyplývají především ze samotné povahy fungování veřejného sektoru a pochopitelně také z právní úpravy především zákona o zadávání veřejných zakázek.
Obecně se traduje mýtus o zkostnatělé a nepružné státní správě, která je byrokratická a bazíruje na nepodstatných detailech. Právě tato představa může být pro spoustu podnikatelů odrazující. Musím však říct, že tahle představa je stále více daleko od reality fungování veřejného sektoru. Pochopitelně, stále existují úřady a organizace, kde na podobný přístup natrefíte, v mé praxi se mi to stalo několikrát a vždy je s organizací s takovou kulturou jednání děs pracovat. Stále častěji však ve státní správě narážím na profesionály, kteří se snaží dělat svoji práci, jak nejlépe dovedou. Právě u těchto zadavatelů je pak radost nabídky do veřejných zakázek podávat a pochopitelně o to větší zadostiučinění pro každého podnikatele je, když vidí, že jeho práce má přímý dopad na životy nás všech. I když se jedná jen o kotel v mateřské školce.
Tedy první specifikum spočívá v lidech a v prostředí fungování státní správy. Tomu můžeme říkat specifikum interní. Druhé specifikum pramení ze zákona a obecně z předpisů a směrnic, které musí zadavatel dodržovat. Tomuto specifiku říkám externí. Pokud se musí úředník řídit hloupou směrnicí nadřízeného orgánu, nic s tím neudělá, i když by byl sebeprogresivnější.
Zákon o zadávání veřejných zakázek sám o sobě nenutí zadavatele do žádných nelogických kroků. Je však nutné si uvědomit, že boj o zakázku je přísně formalizován. Pokud podáváte nabídku, musíte se vždy doslova řídit požadavky zadavatele, protože většinou nebývá ze zákona možné o nabídce jednat. Musíte nabídku připravit pečlivě a přesně podle požadavků zadavatele, pochopitelně musíte také předkládat doklady ke kvalifikaci, takže nějaká byrokracie proběhne vždy.
Do nelogických požadavků se často zadavatelé dostávají sami tím, že se snaží být až přehnaně opatrní a mít každý krok zkontrolovaný a prověřený. Častou jsou na vině i chybně nastavené obecné interní předpisy a postupy.
A poslední významnou odlišností je závaznost smlouvy na veřejnou zakázku. U běžných smluv uzavíraných mezi podnikateli se v případě komplikací lze vždy dohodnout na podmínkách a změnách – kde je vůle, tam je cesta. Tento princip je u smluv na veřejné zakázky velmi silně potlačen a smlouvu lze měnit jen minimálně. Spousta podnikatelů, kteří spoléhají na to, že se případné problémy (například nereálný termín) vyřeší za pochodu, bývá často nemile překvapena.
Abych to tedy shrnul – veřejná zakázka nemusí být taková hrůza, jak se může na první pohled zdát. Je však nutné být na pozoru, pozorně číst požadavky zadavatele a smlouvu a připravit se na to, že se bude trochu papírovat a vše nepůjde tak hladce, jak jste možná zvyklí v běžném obchodním styku.
Jaké zásadní kroky by měl učinit podnikatel, který by chtěl do veřejných zakázek vstoupit?
Nejzásadnější krok je důsledně si přečíst zadávací podmínky a smlouvu konkrétní veřejné zakázky a být připraven na to, že se budou muset splnit přesně podle požadavků zadavatele. Troufám si říct, že více než tři čtvrtě případů, které s klienty následně řeším, pramení právě z nedodržení této první a základní poučky. Klient si myslí, že se nějaký parametr promine, nějaký obejde a ve smlouvě se to nějak vyřeší. Bohužel, veřejné zakázky jsou v tomto velmi zrádné.
Také je dobré se podívat, zda splňujete podmínky kvalifikace, aby bylo jasné, jestli máte od počátku možnost se do zakázky přihlásit. A následně si vyhodnotit, zda jste v zakázce konkurenceschopní s ohledem na kritéria hodnocení. Ačkoliv není zákonem dáno, že se musí hodnotit pouze na cenu, stále je to nejčastěji používané kritérium hodnocení (byť již ne tak nadužívané, jako dříve). Pokud je zakázka hodnocena pouze na cenu a vaše řešení konkuruje například kvalitou či další přidanou hodnotou, která není předmětem hodnocení, je otázka, zda jste schopni v soutěži obstát.
A poslední rada je, pokud jste v oboru veřejných zakázek noví, najděte si pro první projekty odbornou pomoc, poradce či advokáta, kteří procesu zadání zakázky rozumí a ukážou vám, jak na to. Není to složité, po podání pár nabídek již advokáta nepotřebujete, respektive potřebujete, pokud půjdete se zadavatelem do sporu (podáte námitky či návrh na ÚOHS), ale běžný provoz v zakázce zvládne i malý podnikatel či společnost bez problému sám.
Jak se vyvíjela legislativa týkající se veřejných zakázek po roce 1989? Nabízí dnešní legislativa prostor pro korupci?
Veřejné zakázky se z logiky věci v ČR začaly řešit po roce 1989, skutečně efektivní právní úpravy jsme se ale dočkali až vstupem do Evropské unie. Zákon o zadávání veřejných zakázek je transpozicí evropských směrnic, tedy ty základní principy a pravidla platí v celé unii stejně.
Současný zákon je dle mého názoru dobrý, považuji jej za správně vybalancovaný mezi požadavky na transparentnost a formálními požadavky kladenými na dodavatele a mezi efektivitou zadávacího procesu. Osobně považuji zákon o zadávání veřejných zakázek primárně za normu, podle které by měl stát efektivně nakupovat a dodavatelé efektivně obchodovat. V Parlamentu je navíc aktuálně velká novela, která řeší největší chyby, které se v praxi ukázaly.
Předchozí zákon o veřejných zakázkách byl oproti současnému velmi formalistický. Zadávací řízení připomínalo spíše minové pole, kdy každá chyba znamenala nemilosrdné vyloučení. Tento neduh současný zákon, platný od roku 2016, odstranil a zadávací řízení se tak stalo racionálnější a přívětivější pro dodavatele i zadavatele.
A na závěr korupce. Popravdě, nemám moc rád, když se zákon o zadávání veřejných zakázek bere jako primárně protikorupční norma. Vede to k tomu, že ve snaze zamezit možné korupci celý proces úplně zablokuje a stane se extrémně formální . A na korupci to nemá žádný vliv. Korupce je porušení pravidel, z logiky věci nelze nastavit pravidla, která nepůjde porušit. Co jednoznačně vede k nižší míře korupce je transparentnost a veřejná kontrola. Opatření, jako zveřejňování smluv, vysoutěžených cen a podobně. Ale korupci se nikdy odstranit nepodaří.
Dle mého názoru je dobré nechat obchod fungovat a snažit se nastavit pravidla konkrétních veřejných zakázek tak, aby byly transparentní a otevřené. Čím více dodavatelů má k zakázce přístup, tím menší je prostor pro korupci. Uzavřené struktury naopak ke korupci přímo svádí.
Prozraďte nám některý ze zajímavých případů, se kterými jste se ve své praxi v rámci veřejných zakázek potkal.
Odpověď na tuto otázku je trochu složitá, ve vztahu ke svým klientům pochopitelně musíme zachovávat advokátní tajemství. Ale ve veřejných zakázkách je super, že si v nich vyzkoušíte spoustu zajímavých věcí. Jeden den řešíte zakázku na dodávku léčivého konopí, druhý den debatujete, jak hodnotit prototyp solární lodi a poté řešíte velkokapacitní myčky. Každý den něco nového a žádný den se nenudíte.
Já osobně mám vždy radost, když se nám povede zrealizovat projekt, který dává smysl jak pro veřejného investora, tak pro dodavatele. Oba pak pyšně chodí a ukazují nám, kde se co v projektu povedlo.
O autorce:
Ing. Šárka Pelikánová
Jednatelka a daňová specialistka Connect Economic Group s. r. o.
Šárka podporuje zvýšení finanční gramotnosti podnikatelů v ČR publikováním odborných článků nejen v médiích a v televizi. Vede naše oblíbené semináře Základy účetnictví a daní pro podnikatele. Ve 22 letech založila CEG a od té doby se věnuje jeho rozvoji. Má za sebou také pracovní zkušenosti z Japonska, kde působila jako analytik v investičním fondu a zároveň tam studovala v rámci MBA programu.
Vést účetnictví, je pro firmy a řadu podnikatelů zákonná povinnost. Pro náš tým odborníků je to ovšem každodenní práce a zároveň koníček. Jsme připraveni pomoci i Vám, ať už jste OSVČ nebo máte svou společnost a zaměstnance. Podívejte se na další informace a služby, které v rámci vedení účetnictví našim klientům poskytujeme.
04. 04. 2023
Commentaires